Boží mlýny melou pomalu.. ale někdy je to fofr

Nedávno jsem tu psala o tom, jak si to doma ležím a čekám na to, až něco bude... nebo nebude :( Jediné, co mě drželo nad vodou a co mi zbývalo bylo věřit a modlit se... 

Nikdy není modlení dost a nikdy není víry dost. Ale Bůh to všecko vidí a myslím, že ocení i malou pidivíru - protože i taková miniaturní víra je víc, než víra žádná nebo propadání depresím a pesimismu... 

Pokud jste četli (nebo i nečetli, to je fuk) můj předchozí článek o tom, co teď prožíváme, pak se budete divit stejně jako já, jak rychle nás Bůh uzdravil :o)

Asi pět dní po tom, co mě naposledy pustili z nemocnice, jsem byla na kontrole u svého doktora... a ten si vše pořádně, opravdu pořádně prohlídnul a říkal, že je to už skoro úplně dobrý... Taky nám řekl, že budeme mít holčičku :o) a že sice mám ještě hodně ležet a moc toho nedělat, ale spíš jenom tak pro jistotu, abych si pak něco nevyčítala. 
Včera jsem byla na další kontrole a pan doktor mi řekl, že to vypadá už úplně normálně jako u každé jiné zdravé maminky, že naše holčička nemá vůbec nic, co by jí mohl "vytknout" ... 
Byla jsem radostí bez sebe :o)

No řekněte, není Bůh super? :o)