Naše Eliška

Dlouho, předlouho jsem se odhodlávala k tomu, abych napsala to, jak dále vypadal náš minulý rok... 

Dosti výstižně říkám, že bych ani svému největšímu nejhroznějšímu nepříteli nepřála to, co my jsme si s naší malou Eliškou, narozenou v 6. měsíci, museli zažít. 

Narodila se tak strašně nečekaně, že nám to všem vyrazilo dech. Včetně všech doktorů, kteří se o mě v nemocnici dále starali... mě, manžela, rodiny... Čekalo nás neuvěřitelných, strašně dlouhých a hrozně bolestivých 5 měsíců v nemocnici - z toho 4 měsíce u inkubátoru.. 
Co jsme prožívali, co jsme viděli, v čem se doslova topili... asi nebudu popisovat, všechno se taky nemá říkat..  

naše Eliška první týden po narození vážila 550gramů a vypadala takto: 

... byla pro nás to nejkrásnější a nejmilovanější miminko na světě ;) 

Můžu vám říct, že dneska, když se vrátíme na JIP - se ukázat jak rosteme - mi pokaždé personál JIP říká, že mě moc obdivují, že jsme to s manželem zvládli a že jsme se nezbláznili ( já sama jsem za pobytu jako doprovod Elišky poznala spoustu maminek, které braly antidepresiva)

Jenže oni nechápou, že my máme Jeho. Boha. Nejsem žádná zbožná duše. Modlím se tak málo, až je to k pláči. Ale vím, že On je ten, kdo nám pomohl a pořád moc a moc pomáhá, stará se o nás jako o ty nejkřehčí miminka, jako o skleníkový květinky... 

Eliščin chorobopis je tak obsáhlý, že se už za pobytu v nemocnici musel archivovat. Hrozilo nám úplně všecko. A teď?

Máme doma úplně zdravé miminko ;)

Není to od Boha super? :)